Sváření metodou MIG
Svařováním MIG se označuje poloautomatické svařování kovů v ochranné atmosféře inertního plynu. Tento plyn má pouze ochrannou funkci, zamezuje přístupu vzduchu k roztavenému kovu. Není tedy součástí žádných chemických reakcí v svarové lázni, čili je tzv. inertní. Využívá se hlavně při svařování lehkých kovů. Nejčastěji využívaným plynem je argon, protože se využívá nejen při metodě MIG ale i TIG wolframovou netavící elektrodou.
Robotizované svářování MIG
Při robotizovaném svařování se používá směs inertního plynu, a to argonu a hélia, kdy hélium může tvořit až 95% směsi. Helium samo o sobě zvyšuje teplotu v oblouku. To je pak možné využít v oblouku, což se dá s výhodou použít při svařování silnějších materiálů. Nejčastěji používanou směsí je směs 70% argonu a 30% helia, a to hlavně z důvodu ceny.
Svařování MIG je vhodné zejména pro svařování hliníku a slitin z hliníku. Užíva se také pro svařování mědi, titanu a všech lehkých kovů. Je možné i svařovat ocel, ale v praxi se používá jen velmi výjimečně.
Sváření kovů metodou MIG
Svařování MIG je jako takové totožné se svařováním MAG. Rozdíl je v použitém plynu a také v tom co se bude svařovat. Proto se i svářečky jako takové označují jako svářečky MIG / MAG.
Výhody sváření MIG
Za výhodu se považuje lehká přizpůsobivost, lepší hygiena prostředí, možnost svařování ve všech polohách, a možnost automatizace.
Nevýhody sváření MIG
Jako nevýhoda se bere větší tvorba chyb, konstantní zabezpečení přívodu atmosféry, kdy je třeba zvýšenou pozornost věnovat zejména tomu aby nedošlo k odfouknutí atmosféry např.. vlivem povětrnostních podmínek. A také se za nevýhodu považuje problémy které mohou vzniknout v souvislosti s požadavky na automatizaci.