Sváření obloukem
Obloukové svařování je velmi populární metodou svařování, hlavně z hlediska nízkých nákladů. Celý proces začíná v momentě kdy zdroj tepla, kterým je elektrický oblouk začne vyzařovat elektrický proud. Zařízení se může značně lišit z procesu na proces, avšak vždy dochází k průchodu elektrického proudu materiálem, který by bez tohoto zařízení byl považován za nevodivý. Teplo je vytvářeno elektrodou. Přídavným materiálem je obalená elektroda, která sestává z kovového jádra a obalu. Postupně se taví, vytváří kapky svarové lázně a tvoří tak podstatný podíl svarového kovu. Odtavení elektrody je postupné, jeho rychlost je dána především funkcí intenzity svařovacího proudu. Obloukové svařování bylo poprvé použito v roce 1802.
Použití sváření obloukem
Obloukové svařování se používá hlavně v rámci montážního svařování, při pracích se speciálními požadavky, při pracích ve ztížených podmínkách, při operativně realizovaných pracích menšího rozsahu či při členitých svárech.
Výhody svařování obloukem
Výhodou tohoto typu svařování je zejména vysoká kvalita svarových spojů. Tento typ svařování se považuje za vysoce flexibilní a využívá se i rychlost jeho nasazení, protože se jedná o typ svařování při kterém je maximální dostupnost, univerzálnost a je použitelné i v nejkomplikovanějších situacích a polohách, přičemž je značně nezávislý na vlivech prostředí.
Nevýhody svařování obloukem
Za největší nevýhodu tohoto typu svařování se považuje jeho nízká produktivita, zejména pokud ho porovnáme s metodami MIG, MAG a ZPT. Také zde existuje i zvýšená možnost tvorby chyb, a to hlavně z hlediska pórovitosti, jakož i nutnost odstraňovat strusku, což není možné udělat formou automatizace a mechanizace. V neposlední řadě si tento typ svařování vyžaduje zvýšené nároky na ochranu zdraví při práci z důvodu zvýšeného procenta škodlivých látek uvolňovaných během svařování.